Dnes trochu z jiného soudku než toho knižního. Protože přece musím dbát na vaše zdraví - aby vás z té mojí náhlé aktivity v psaní recenzí nekleplo. ;)

Chtěla bych se s vámi podělit a vlastně i trochu poradit ohledně svých myšlenek, pocitů a dojmů. Rozhodla jsem se z toho udělat takovou nepravidelnou rubriku "na téma". Budou to takové povídací články, takže trochu změna oproti současnému "recenze dlouho nic recenze" stylu aktivity, který tu byl doteď.

Jak už jsem psala, nebude to nic knižního. Téma je vlasy. Jsem žena, stejně jako valná většina z vás. Opravdu si nedělám iluze, že tenhle web čte více mužů než-li žen. A jako většina žen, i mě zajímá, jestli mám na hlavě krásný účes, který zabral dvě hodiny práce, nebo vrabčí hnízdo ve stylu právě jsem vstala z postele.

Jsem přírodní blond. Ale ne taková ta krásná jemná blondýnka. NE..spíš takový ten špinavý blond, kdy mám vlasy zbarvené jako seno tzn. každý pramen jiný. Abych byla upřímná, vždycky mě lákali spíš vlasy, které jsou laděné do jedné, ucelené barvy. Takže se nebylo co divit, že jsem si vlasy nechala barvit už od konce základní školy. Černé, světle hnědé, tmavě hnědé, černé s fialovými odlesky, červené melíry, zrz, červené, hnědo-zrzavé... Myslím, že je jasné, že v barvení nejsem žádný začátečník. Ale snažím se držet společensky přijatelných barev a tónů.

Ještě na vánoce jsem měla vlasy tmavě hnědé, s ofinou a délkou až po zadek. Dnes? Mám svou přírodní špinavě blond barvu a délku v rozmezí zhruba 4-8cm. Takže nakrátko. Říct, že oba kadeřníci, kteří mě stříhali skoro plakali vůbec není přehnané. Asi 50x se mě zeptali, zda jsem si jistá, že je škoda to stříhat. Škoda to byla, ale já jsem měla aktuálně svých vlasů plné zuby. Ono se to chlapům řekne "nech si dlouhé vlasy, sluší ti" , ale oni se o ně nemusí starat. Je opravdu velký rozdíl mezi tím, mít vlasy po zadek a nebo ježka. Hlavně časově.

Když jsem měla dlouhé vlasy, tak nepřipadalo v úvahu, že bych si ráno než jdu do práce dala sprchu a umyla si při tom vlasy. Protože i když to vezmu fénem, tak to suším minimálně 30 minut a stejně to není úplně suché. Což je ideální stav, když máte sklony k tomu být nemocní ze všeho - jako já. Jít s vlhkou hlavou ven je pro mě prostě nemyslitelné.

Teď mám vlasy krátké, takže ráno nakrásno vstanu za 10 minut sedm a stihnu sprchu včetně umytí hlavy, vysušit si ji, vyčistit si zuby, omýt si obličej, obléct se, sbalit si věci do práce a 8:20 odcházím do práce. A krásně to stíhám! Což je paráda.

Nebudu vám lhát. Mít krátké vlasy je vychcanost nejvyššího kalibru. Údržba jednoduchá a rychlá. S účesem se moc dlouho patlat nejde, protože s krátkými vlasy toho člověk prostě moc nevymyslí. A když máte ke krátkým vlasům taky přírodní barvu, tak nemusíte co flek ke kadeřníkovi kvůli odrostům. Takže vyrazit na výlet do přírody nebo prostě někam na stavbu už vám nepřipadá jako noční můra po které strávíte hodinu vyčesáváním bordelu z dlouhých vlasů a umýváním. Navíc nemáte vlasy neustále v obličeji.

Zato dlouhé vlasy jsou prostě...holčičí a hezké. Tedy, ne že by ženy s krátkými vlasy nebyly hezké - jsou, ale jde o to, že dlouhé vlasy máme téměř všichni podvědomě zafixované jako "ženské".

Upřímně si sama sebe nedokážu představit v plesových šatech s krátkými vlasy. Vím, že jsou ženy, které vypadají s krátkými vlasy v šatech přímo kouzelně... ale to já prostě nejsem. Ráda jsem se za vlasy schovávala.  Což teď moc nejde, ale já to vyřešila brýlemi. Teď se schovávám za ně.

Každopádně celé je to o otázce Mít nebo nemít dlouhé vlasy?..Stojí za námahu se barvit? Když jsem byla mladší barvila jsem si vlasy hlavně kvůli taťkovi, kterého to vytáčelo. Měli jste vidět ten výraz když jsem přišla s tmavou hlavou s fialovými odlesky a OFINOU! Já byla tenkrát docela potvora. Ne, že bych teď byla lepší. Ale.. snažím se...

Vlasy měním podle sebe. I když se přiznám, že občas ráda své okolí šokuju. Baví mě ty zmatené výrazy mých známých, kteří nejsou z to mě poznat. A to jsem v obličeji pořád stejná. Aktuálně si hraju s myšlenkou nechat si vlasy dorůst do půli zad a zkusit zase nějakou pěknou barvičku. Na krátké vlasy už si totiž okolí celkem zvyklo a znovu na ježka (v květnu jsem si nechala jednu půlku hlavy vyholit na 13mm ježka) s tím, že zbytek sestříhám už mě neláká. Ráda bych lehce vlnité delší vlasy v nějaké pěkné barvě. Ovšem pokud budou dlouhé, bude s nimi spousta práce. A pokud budou barvené, tak mě čekají pravidelné návštěvy u kadeřníka na dobarvování. A čím delší vlasy, tím pracnější a dražší údržba...

Dáváte přednost dlouhým, krátkým, barveným nebo přírodním vlasům? Vítězí u vás pohodlí nebo estetika? Tvoříte rády účesy nebo jste rádi, když složité účesy u krátkých vlasů nemusíte řešit? Máte fotku nebo obrázek jako vzor, jak byste chtěli vypadat když jdete ke kadeřníkovi?  

Zdroje obrázků: # / # / # / # / # 
Charley Davidsonová nebyla nikdy normální. On za to dost dobře může fakt, že vidí mrtvé lidi. A nebožtíky prostě nejde ignorovat. Obzvlášť, když je živí nevidí a Charley s nimi mluví, to se pak nálepce blázna nebo v lepším případě, té divné opravdu nemůže vyhnout. 

Hlavní hrdinka bydlí v bytě s nebožtíkem, pracuje jako soukromá detektivka a občas i jako servírka v tátově podniku. Dřív pomáhala díky svým nadpřirozeným schopnostem tátovi, který býval u policie a nyní stejně pomáhá svému strýci. Ono mít v rukávu nějaká ta esa - jako zeptat se oběti, kdo ji zabil - je docela výhoda. 

Charley čeká velké vyšetřování ohledně vraždy tří lidí. Jeden případ domácího násilí a hledání vlastního pana dokonalého z jejích erotických snů. Nuda rozhodně není na programu. Dokonce si troufám tvrdit, že se hlavní hrdinka v podstatě nezastaví, aby nabrala dech.

O sérii Charley Davidson se přednedávnem mluvilo poměrně hodně ve spojitosti s nevydáním celé série v českém jazyce. A protože jsem na knihy slyšela vesměs chválu, tak mě to překvapilo a psala jsem do nakladatelství. Nakladatelství mi sdělilo, že zatím nejsou termíny vydání dalších dílů a letos, že určitě žádný nevydají. Tudíž odpověď, která vám toho moc neosvětlí. Nicméně jsem se celá zvědavá do Prvního hrobu napravo pustila, abych si i já mohla udělat svůj názor na knihu.


Fámy nelhaly. Je to čtivé, poutavé a plné akce. Ale nějak se mi někdo zapomněl zmínit, že se sedmadvacetiletá hlavní hrdinka Charley Davidsonová velmi ráda chová jako šestnáctiletý drzý spratek. Musím uznat, že v její tvrdohlavosti, sarkasmu a černém humoru je jisté kouzlo, ale už to krapet přehání. Od postavy, která si údajně prožila krušný dosavadní život, bych asi čekala maličko něco jiného. To, že se po životě, kde se jí posmívali a měli ji za blázna, kvůli tomu, že si povídala se vzduchem (duchy), brání pomocí sarkasmu a černého humoru bych brala, ale Charley na mě celkově působila až moc mladě – a nebyla jediná.

Už když kniha vyšla tak byla určitě jednou z mála, ve které figurovali duchové a smrtka. A i teď, když jsem knihu četla pár let po jejím vydání je stále jednou z mála, ve které jsou duchové nebo již zmíněná smrtka. Je to originální, neotřelé a jistě čtenáře nadchne už jen ten nápad.

Já osobně angličtinu moc nedávám, takže jsem kolikrát ráda i za FAN překlad nějaké knihy, ale... Tentokrát mi ten český překlad tak úplně neseděl. Ale neděste se. Šlo jen o překlady některých slov. Celkový překlad mi připadal docela povedený. Na Kosťu jsem si zvykla a později mi to připadalo hrozně vtipné, ale na detektivku Charley Davidsonovou opravdu ne! Jako opravdu se v českém jazyce ve spojení se třetí osobou jednotného čísla ženského rodu používá slovo detektivka? Nejsem znalec češtiny a nikdy jím být nechci, ale mě jako člověku, co mluví česky dnes a denně mi do hovoru slovo „detektivka“ prostě jinak než ke knize nejde.

Konečné hodnocení je čtyři hvězdičky. Vím, je to po téhle ne úplně kladné recenzi s podivem. Ale První hrob napravo je prostě čtiví, vtipný a osvěžující - přestože má své mouchy.

Hodnocení přebalu: 3/5
Hodnocení knihy: 4/5

Něco užitečného navíc...

První hrob napravo / First Grave on the Right
Charley Davidson (1.díl) / Darynda Jonesová / 352 stran / BETA Dobrovský

Česká anotace: Originální „paranormální thriller“ plný humoru, napětí a neuvěřitelných zvratů. Charley Davidsonová je soukromá detektivka, moderní žena s běžnými starostmi a problémy. To ovšem jenom na první pohled … Ve skutečnosti se narodila jako bytost s nadpřirozenými schopnostmi, která dokáže vstoupit do světa zesnulých. Zemřelé vidí všude kolem, může se jich dotýkat a oni jí pomáhají s řešením případů. Všechno je o to složitější, že vyšetřovatelku sleduje tajuplný muž, „syn Satanův“, jehož šarmu Charley nedokáže odolat. Kdo je ten záhadný hrdina, o kterém se jí zdají sny plné vášně? Je vůbec živý, nebo je mrtvý? A co by se stalo, kdyby mu podlehla? (goodreads.com)

Zdroje obrázků: # / # 

Chceš ušetřit nějakou tu kačku? Srovname.cz ti poradí, kde nakoupíš knihu První hrob napravo nejlevněji. 
Knihu můžeš koupit u nakladatelství BETA Dobrovský.

Být něčím dlužníkem je pěkně nanic. V případě upírů to platí dvojnásob. Ale i Mercy ví, že dluhy se musí platit.

Uplynulo už šest měsíců od doby, kdy byla Jesse unesena. Mercy se ji tenkrát snažila zachránit a hledala pomoc všude. Dokonce i u upírů. Jesse se nakonec podařilo zachránit a nyní nastal čas splatit dluhy.
Ve druhém díle odkrývá autorka další kousek nadpřirozeného světa. Zatímco v Měsíční písni se příběh točil hlavně kolem vlkodlaků, v Krevním poutu se více zaměřil na Mercyiny zubaté (ne)přátele. A naťukl se i Mercyin milostný život. Testosteronu je v knize požehnaně a nejenom díky tomu, že jsou vlkodlaci teritoriální a majetničtí... Dojde i na pár polibků. A že má Mercy z čeho vybírat.

Spisovatelka opět ukazuje, že dokáže stvořit a rozvinout krátký poutavý příběh, který se vleze na necelých tři sta stran a co víc, pasuje do Mercyina života ve stylu „další Mercyin problém“. Jediné, co bych P.Briggs vytkla je omílání některých informací stále dokola a přeskakování v čase a místě. Připomenout čtenáři některé informace z předchozího dílu je jistě fajn, stejně jako neznalý prvního dílu uvítají doplnění kontextu, když nečetli první díl, ale co je moc to je moc. A Mercyino „hopkání“, kdy si nejste jisti, zda je ještě stále na tomtéž místě, co v předchozí větě, nebo jestli je o týden později je dost nepříjemné a čtenáře mate. Z čtivého uceleného příběhu je pak rozkouskovaný zmatek, kdy čtenář čte, přemýšlí a doufá, že mu v další větě dojde, kde a kdy je. Upřímně jsem si nevšimla, že by se autorka v minulém díle takto s informacemi opakovala, a nebo nečekaně přeskakovala. Pokud v Měsíční písni přeskakovala, tak nás na to upozornili kresby malých vlčků umístěné mezi jednotlivými odstavci textu. V Krevním poutu jsem je ale na většině míst postrádala.

Ke stávajícím postavám, které známe již z prvního dílu přibylo pár nových. Mezi nimi i Wulfe a Rachel. Wulfe je prapodivné stvoření, které nejsem z to si zařadit.Jednu chvíli působí sympaticky a v další se modlíte, aby už se v knize neobjevil. Zato Rachel jsem musela chtě nechtě obdivovat. Sice v knize nedostala moc velký prostor se projevit, ale i tak na mě působila jako někdo, kdo se nevzdává lehce. Zato starý dobrý Adam mě velmi překvapil. V jednu chvíli chtěl někoho (kvůli spoilerům nebudu jmenovat) v podstatě roztrhat na kousíčky a pak *puf* v knize jakoby jste přecvakli vypínač. Adam, ani nikdo další už se o události - ani touze roztrhat někoho na malé kousky - nezmínil. To byl asi největší WTF moment a řádný nedodělek. Autorka však umí úžasně psát, přestože její psaní má své mouchy. Pravdou zůstává, že její knihy jsou čtivé, poutavé a nějaké nedokonalosti ji rádi s ohledem na celou sérii odpustíte. Protože po druhém dílu si budete brousit zuby na Železný polibek, abyste zjistili, zda autorka v Krevním poutu jen klopýtla nebo jde celá série do kopru.

Grafické zpracování přebalu a desek knihy mě bohužel taky neoslnilo. Ne že by se mi obálka vyloženě nelíbila, ale nepůsobí na mě uceleně. Spíše bych si troufla tvrdit, že se grafici na obálku snažili našroubovat úplně všechno tak moc, že to přehnali. Vzhledem k tomu, že FANTOM Print přejímá původní obálky - naštěstí snad tu nejhezčí verzi - tak toho naši grafici moc udělat ani nemohli. Tahle obálka se dle mého subjektivního názoru přeplácala už v Americe. K dobru bych určitě ale připsala, že  v CZ vydání oddělali drobný text na přebalu i deskách knihy a knihu u nás koupíte v pevné vazbě. Což v případě, že knihu čtete vícekrát oceníte.

A opravdu pochybuji, že by jakákoli automechanička – tuplem Mercy - , co opravdu opravuje auta, nosila pod pracovní oděv krajkovou podprsenku. Tohle vážně nevychytali. Písmo je sice stejně bílé jako u prvního dílu, takže vám bude krásně sedět barvou i fontem do sbírky, ale tentokrát je spíše jako pěst na oko. Ten kontrast barev je opravdu do očí bijící. Zadní stranu zdobí standardně pruh s částí obrázku Mercy z první strany. Pozadí v barvě UHO – univerzální hnědé omáčky -  poté doplňuje tlapa, kterou jako by někdo objel černou tužkou v malování. Schválně jsem se koukala na Měsíční píseň, zda je tam ta tlapa také tak „mistrně obtažená“ a ano je, ale na tom šedivém pozadí se to ztrácí podstatně víc než na UHO. 

Avšak vnitřní zpracování je stejně jako u prvního dílu na jedničku. Hned na začátku je umístěna mapa Tri-Cities a u každé nové kapitoly vítá velké číslo společně s otiskem tlapy. Velmi střídmě jako oddělovače jsou v knize použiti malí vlčci.
Sečteno podtrženo se Krevní pouto rozhodně nedá považovat na autorčinu TOP knihu. A to i s ohledem na následující díly v sérii (ano, sérii už jsem jednou četla). Přesto je svět Patricie Briggs natolik zajímavý a celkový příběh tak poutavý, že opravdu není na místě házet flintu/knihu do žita. Drzá automechanička Mercedes Thompsonová si vaši pozornost jistě zaslouží.

Hodnocení přebalu: 2.5/5
Hodnocení obálky/desek knihy: 3/5 
Hodnocení knihy: 3.5/5

Něco užitečného navíc...

PŘEDCHOZÍ DÍLY.:
Měsíční píseň / Mercy Thompson (1.díl)

Krevní pouto / Blood Bound
Mercy Thompson (2.díl) / Patricia Briggs / 286 stran / FANTOM Print

Česká anotace: V dnešní době vládne světu věda, která zakazuje upalování, topení nebo veřejné lynčování čarodějnic. A průměrný zákona dbalý občan se naopak nemusí bát příšer ve tmě. Někdy lituji, že nejsem průměrný občan…

Mercy Thompsonová má přátele na hlubokých místech – a v temnotě. A teď jednomu z nich dluží laskavost a souhlasí, že pomůže příteli Stefanovi předat vzkaz jednomu z upírů. Ale tento upír není obyčejný – a stejně tak démon, který v něm přebývá… (goodreads.com)

Zdroje obrázků: # / # / # / #
Chceš ušetřit nějakou tu kačku? Srovname.cz ti poradí, kde nakoupíš knihu Krevní pouto nejlevněji. 
Knihu můžeš koupit u nakladatelství FANTOM Print.
Nevšední příběh o automechaničce Mercedes Thompsonové. Holce odvedle, která čas od času běhá po světě po čtyřech. A ve své dílně opravuje a restauruje kdejaká auta. Třeba mikrobus pomalovaný podle Scooby-Doo, který vlastní jeden její zubatý kámoš.

Anotace navnadí, ale rozhodně vám „nevyslepičí“ co se v knize bude dít (tedy aspoň ne všechno). Čtenář se pak do čtení pouští pln očekávání z objevování Mercyina příběhu. Jako zajímavost je na klopě přebalu uvedeno upozornění „...Briggsová dokáže u čtenáře „vypěstovat“ návyk na své knihy...“A věřte mi, varování je v případě této autorky opravdu namístě.

Autorka vytvořila svět, kde fae, vlkodlaci nebo selkie nejsou jen pouhým výmyslem, ale skutečností. Učitelka, prodavač na benzínové pumpě nebo třeba hasička nemusí být nutně tím, za koho se vydávají. Například Mercy - Mercedes Thompsonová je poměrně paličatá, drzá, srdečná a když na to přijde i vražedná mladá žena, ale do standardu normálního člověka má opravdu daleko. Do nebezpečí se vrhá po hlavě, obzvlášť, když se jedná o záchranu jejích milovaných. A rozhodně nepotřebuje mít za zadkem prince Krasoně, aby mohla s úsměvem na rtech padat do mdlob kdykoli jde do tuhého. Ne přátelé, Mercy je správná nevyumělkovaná zadky nakopávající hlavní hrdinka, která vám vezme dech.

Nenechte se ale mýlit. Mercy sice prince Krasoně nepotřebuje, i tak je ale mužských postav v knize pěkná řádka. A je to velmi různorodá partička. Vlkodlak Adam, upír Stefan, člověk Tony, vlkodlak Samuel a ještě spousta čtyřnohých chlupáčů. Autorka má neuvěřitelný talent vykreslovat postavy tak, aby působili reálně až do takové míry, že berete Zeeho jako milého dědečka, Stefana jako kamaráda odvedle a z Adama padáte do mdlob.

Se ženami je to však horší. Těch pár exemplářů, co se v knize objeví, odsoudila autorka k naší doživotní nenávisti. Smekám nad schopností autorky pomocí pár vět vykreslit postavu tak, že o ní nic moc nevíte, ale už jste schopni ji nenávidět. Leah bych neměla ráda už od pohledu a s Marsilie, která mimochodem dělá knihám oslí uši, bychom nejlepší přítelkyně také nebyli. A Darrylova družka také není zrovna přátelská. Všechny postavy však mají svoji osobitost a styl. Dialogy jsou příjemné, mnohdy humorné a hlavně přirozené.

Patricia Briggs adekvátně rozložila přísun popisných informací a samotnou dějovou linku. Což nechalo vzniknout úžasný, originální příběh s příjemnými a reálnými (když občas odmyslíte zuby, chlupy nebo drápy či ploutve apod.) postavami, které vám přirostou k srdci.

Měsíční píseň je vyprávěna z Mercyina pohledu, kdy je příběh rozložen do šestnácti kapitol a obsahuje jednu dějovou linku. Ojediněle se objeví. „vzpomínkové pasáže“, ale ty čtenář snadno pozná.

Moon Called vyšla v českém překladu Měsíční píseň jako vázaná s přebalem již v roce 2009 u nakladatelství FANTOM Print. Desky knihy i přebal zdobí z přední strany hlavní postava, automechanička Mercy. Zatímco desky jsou poměrně nevýrazné a v knihkupectví byste si jich nejspíš ani nevšimli, přebal je jiná písnička. Na přední straně jej zdobí zvýrazněná, "lesklá" postava Mercy s matným pozadím a zářivě bílé písmo hlásající do světa název knihy a autora. Písmo je použito ve dvou různých fontech a na tmavém pozadí rozhodně vyniká. Celkově je přebal knihy velice zdařilý a troufám si říct i daleko lepší než ty zahraniční obálky.

Měsíční píseň je poutavá večerní jednohubka, která je zároveň prvním dílem  rozsáhlé série o Mercedes Thompsonové. Příběh je navzdory faktu, že se jedná o sérii, relativně ukončen, takže pokud jste z prvního dílu nebyli tak nadšení, jak jste očekávali můžete se čtením série přestat a nebude ve vás hlodat žádný nepěkný červíček „coby kdyby“.

Pokud ale máte rádi urban-fantasy, zadky nakopávající a přesto nevyumělkované hlavní hrdinky, vlkodlaky, upíry a jinou nadpřirozenou havěť, tak vás žádné hlodání svědomí rozhodně nečeká, protože se od této série nebudete moci odtrhnout.

Hodnocení přebalu: 5/5
Hodnocení obálky/desek knihy: 3/5
Hodnocení knihy: 5/5

Něco užitečného navíc...

Měsíční píseň / Moon Called
Mercy Thompson (1.díl) / Patricia Briggs / 283 stran / FANTOM Print

Česká anotace: Vlkodlaci můžou být nebezpeční, když se jim připletete do cesty, ale pokud jste opatrní, nechají vás na pokoji. Umí se dobře skrývat před lidmi, ale já nejsem člověk. Když na ně narazím, poznám je a oni poznají mě – Mercy Thompsonovou.
Mercy Thompsonová má za souseda vlkodlaka. V autodílně opravuje mikrobus patřící upírovi. Její bývalý šéf je gnón. Ale ani Mercy není úplně normální… a její pouto s tajemným světem nadpřirozena ji brzy dostane do pořádného průšvihu.
Vychutnejte si pořádný nářez, který na vás v knize čeká. Není radno si zahrávat s vůdcem vlkodlačí smečky… A unést mu dceru byla osudová chyba… (fantomprint.cz)

Zdroje obrázků: # / # / #

Chceš ušetřit nějakou tu kačku? Srovname.cz ti poradí, kde nakoupíš knihu Měsíční píseň nejlevněji. 
Knihu můžeš koupit u nakladatelství FANTOM Print.

Jak už jsem psala na facebooku/instagramu (mám to propojené). Nedalo mi to a rozhodla jsem se pro #rereading #mercythompson od #patriciabriggs . Jak vidíte na banneru jedná se o poměrně rozsáhlou sérii. S větším počtem dílů jde ruku v ruce časová náročnost, takže se není čemu divit, že to všichni odkládáme a odkládáme, přestože všichni víme, že je to super čtení

Aktuálně vyšel v ČR desátý díl s názvem Dlouhé ticho. Přiznám se, že jsem na něj neskutečně natěšená. Což je jeden z mnoha důvodů, proč je ten nejlepší čas dát si re-reading celé série. Pojala bych to jako oslavení vydání kulatého dílu

Pravidlo není žádné. Jedná se o re-reading, takže spoilery jsou povoleny! Pokud jste tedy sérii Mercy Thompson ještě nečetli, pak se obávám, že jste tu na vlastní nebezpečí

Re-reading bych ráda zahájila v neděli (23.07.2017). Datum ukončení není. Zapojit se můžete kdykoli. Vzhledem k rozsáhlosti série to někteří budeme číst až do vánoc ...nebo déle. Tohle se opravdu nedá určit, protože každý čteme jinou rychlostí a máme na čtení vyhrazený jiný čas. Navíc zastávám názor, že čtení není o rychlosti, ale o tom si knihu užít. 

Povolené je vše v mezích slušného chování a zdravého rozumu. Svou troškou do mlýna může každý, a to fotkou, oblíbeným úryvkem, poznámkou, názorem... prostě čímkoli. Jak už jsem psala, spoilery jsou povoleny, takže se klidně můžete otevřeně rozčílit kvůli tomu, že vám zabili oblíbenou postavu, nebo že se v závěrečné scéně chovala ta a ta postava jako blbec.

Budu se těšit na vaše postřehy, fotky, komentáře... hashtag je jasný #RRMT2017 tj. re-reading Mercy Thompson 2017. Bannery vč. úvodní fotky na FB můžete používat dle libosti. Na přání vytvořím či předělám.

Do komentářů pod tenhle článek mi můžete psát odkazy na blog, instagram, kanál, facebook - prostě odkazy na místo, kde se bude objevovat nějaký obsah s hashtagem #RRMT2017 k tomuto re-readingu Mercy Thompson.

*TIP.: Pokud budete psát třeba článek, který se tváří jako recenze a našupete do něj spoilery, pak bych někde viditelně na spoilery upozornila. Nikdy nevíte, kdo a kdy na blog zavítá a jestli je s tímto re-readingem a obsahem spoilerů seznámen. Ale jak říkám, je to na vás.


- Prokletý milenec (Bratrstvo černé dýky #13 - J.R.Ward
Navázala jsem, kde jsme v zimě skončila. Tedy třináctým dílem. U téhle série se mi líbí....všechno. Tedy, jasně, že má i své zápory, ale mnohem víc má kladů. U předchozích dílů jsem byla úplně hotová z nesobeckosti Bratrstva, z toho jak jsou stmelení i když je každý jiný a taky z toho, jak hrozně jsou ti chlapy rozkošní. Já vím, že to tak asi nebude připadat každému, ale já naprosto zbožňuji, jak jsou majetničtí a naprosto nesnesitelně ochranářští a přitom v další chvíli se před svojí drahou polovinou div neplazí po zemi a udělají co jí na očích vidí. A ani na ženské postavy si nejde moc stěžovat. Rozhodně to tam není samá vypatlaná blondýna (nic proti blondýnám, tohle je jen řečnický obrat).
A Prokletý milenec se mi líbil o to víc, že jsme se od bratrstva malinko vzdálili a přišla řada na Temné. Bylo to vítané zpestření.  
Já jsem si bohužel nedopatřením vzala místo třináctého dílu do ruky čtrnáctý, takže jsem si tu nejdůležitější věc ze třináctého dílu vyspoilerovala hned po přečtení prvních pár stránek ze čtrnáctky. Takže na to fakt bacha. Protože nic člověka nena-štve víc než když si hlídá aby mu na FB nebo GR někdo něco nenaspoileroval a pak to vlastní nepozorností udělá sám. 
Každopádně za mě moc povedený díl. Jen tedy ta obálka není úplně můj šálek kávy. 
Hodnocení knihy: 4/5 | Hodnocení obálky: 2.5/5
Sežeň Prokletého milence nejlevněji díky Srovnavame.cz

- Královna stínů (Skleněný trůn #4) - Sarah J. Maasová
Myslím, že tady vám neřeknu už nic nového, co bych již nezmínila v recenzi, kterou jsem pro vás sepsala. Snad jen, že je Královna stínů zatím nejlepší díl v sérii. Takže odkaz → KRÁLOVNA STÍNŮ
Sežeň Královnu stínů nejlevněji díky Srovnavame.cz

- Svedená (Hříšné tajnosti #) - Portia Da Costa
Přiznám se, že jsem knihu četla spíš z "hecu" a zvědavosti, než že bych od ní očekávala kdoví jakou kvalitu. Přesto však o mnoho předčila má očekávání. Totální katastrofa. Upřímně se divím, že jsem tuhle knihu dočetla dokonce, protože mi v ní vadilo tolik různých věcí. A to jsem zprvu myšlenkou na retelling Pretty Woman byla nadšená. 
Která žena by nemilovala "pohádku o popelce" v moderním světě. Bohužel, tohle rozhodně nebyl můj šálek kávy. Pokud jste knihu četli a našli jste na ní nějaká pozitiva, tak mi prosím napište, protože bych v ní ráda taky našla něco pěkného a pozitivního.
Hodnocení knihy: 1/5 | Hodnocení obálky: 4/5
Sežeň Svedenou nejlevněji díky Srovnavame.cz

Skóre (Off-campus #3) - Elle Kennedy
Třetí díl téhle super série. A já si k němu nikam nenapsala poznámky ani hodnocení, takže nemám nejmenší šajnu, co jsem si těsně po přečten říkala a neříkala. Takže se s vámi podělím aspoň o mé dva měsíce staré dojmy.
Allie i Dean jsou roztomilý - ne že ne, a přestože je kniha opět čtivá a zábavná, tak mi v ní tentokrát něco malinko chybělo neb možná přebývalo. Těžko říct, možná jsem jen až moc náročný čtenář. Vsadím se, že kdybych si Skóre přečetla znovu, tak z něj opět budu nadšená, ale pocit, že to není úplně TOP zůstane. 
Hodnocení knihy: 4.5/5 | Hodnocení obálky: 5/5
Sežeň Skóre nejlevněji díky Srovnavame.cz

Únor nebyl, co se týče knih zase tak špatný. Jedno zklamání, tuna rozečtených knih a velká spousta těch, které si chci teprve přečíst.


Královna stínů je čtvrtým dílem v sérii Skleněného trůnu. Narovinu říkám, že jsem předchozí díl četla loni v létě, takže si jistě dokážete představit, jak málo si z něj vybavuji. Vlastně jsem se nad tím ani nepozastavovala a nenamáhala se vzpomínat – nebyl důvod. Kniha si žije svým vlastním životem, vhodí vás přímo do akce bez nějakého úvodu, a kdo je padouch a kdo spojenec zjistíte velice brzy (tedy u většiny postav). Takže se stačilo jen nechat unášet. A pak to přišlo – jako rána pěstí – až někde u 242 strany. Důvod, proč se mi vlastně předchozí díl tak líbil. Důvod, proč jsem se u něj často hihňala jako puberťačka. Ach, vy kdož sdílíte mé touhy, si na má slova zajisté vzpomenete při míjení oné zmíněné stránky. Pardon, to bylo trochu kýčovité, ale já si tu větu nemohla odpustit. 

Celaena Sardothien nám ukázala už mnoho různých tváří a má pro nás další. Mám takový pocit, že ta dívka (nebo autorka?) se mi vysmívá do obličeje a říká mi: „každý díl budu úplně jiná a když už si budeš myslet, že jsi mě prokoukla, tak se změním a ty budeš zase němě zírat a říkat si WTF?!!“. Proměnlivost této postavy opravdu nezná mezí. Ale nebavme se jen o Celeane. Moje naprostá srdcovka je Manon (a jistý vílí válečník). Už v minulém díle jsem kapitoly, ve kterých se vyskytovala naprosto hltala. Na tuhle srdeční záležitost se NEDÁ zapomenout. Bělovlasá smrtící krása. Doslova.

Stále nepřestávám žasnout nad tím, že jsem se zakoukala do potencionální záporné ženské postavy. Naprosto mě uchvátila mezi všemi těmi ostatními, takže věty typu: „kapitoly o železozubých mě nudily“ mě nutí stát s otevřenými ústy. Jasně, že chápu, že co čtenář to jiná chuť, jiné požadavky...ale Manon… „mladá“, krásná, smrtící, neústupná a nesmrtelná. Naše dědička. Ona je prostě TOP.

Každopádně kapitán byl pěkně na ránu a Lorcan byl tak divná postava, že jsem si až říkala, jestli ho do příběhu nepřidala autorka dodatečně, aby vyřešila jeden nebo dva „problémy v příběhu“. Ale abych jí nekřivdila, tak má plusové body za to, že už se do příběhu nesnažila narvat žádný milostný trojúhelník. Třikrát hurá. I když upřímně, dokážete si představit někoho, kdo by byl důstojným rivalem pro nejmenovaného vílího válečníka? Já rozhodně ne. Ale můj úsudek je značně ovlivněn popisy jeho polonahé maličkosti. Ne, že bych byla povrchní, protože se mi líbí i vnitřek. Tedy, chci říct jeho osobnost.

Další poněkud zvláštní postavou byla Kaltain, kterou již znáte z minulých dílů. Upřímně doufám, že autorka sepsala i něco z jejího pohledu a ne jen těch pár řádek v této knize. Zato o Arobynnovi se rozepsala až až. Já toho chlapa měla plné zuby už v první čtvrtině knihy. Nejhorší je, že on pořád mluví, lidé o něm pořád mluví, stále s objevuje na stránkách knihy, ale ve výsledku o něm víte nula nula nic. Příšerný chlap. Ten by dokázal z jalové krávy vymámit tele – beze srandy.

Tento díl byl plný intrikaření, plánování a zrady. Za valnou většinu můžeme poděkovat překvapivě většině postav. Vůbec netuším, jak mohla autorka všechno tak naplánovat a „podstrčit“ postavám, protože jsem se párkrát přistihla, že zírám s němým WTF?! na slova na stránkách a nejsem z to pochopit, jak se to do pekla stalo. Ale až na pár škobrtnutí mi tenhle díl přišel asi nejpromyšlenější a nejlépe zpracovaný, hned v závěsu by byla Dědička ohně, hned poté Půlnoční koruna a někde hodně vzadu by pokulhával Skleněný trůn. Opravdu je vidět, jak se autorka „vypsala“. Protože srovnat Královnu stínů a Skleněný trůn by znamenalo první díl rovnou zahodit. Jediné co mě dost rozčilovalo byly pravopisné chyby a překlepy. Kdyby jich bylo pár, tak si jich nejspíš ani nevšimnu, ale tady jich byla opravdu spousta. A pokud bych měla být upřímná tak to trochu kazí ten správný zážitek z knihy.

Nejhorší je, že jsem si do poslední chvíle nebyla úplně jistá, zda chci knihu dočíst nebo ne. Doteď si nejsem úplně jistá, jak moc se mi kniha vlastně líbila, co se celkového hodnocení týče. To že je zatím TOP z celé série je naprosto nesporné. Jen opravdu nevím jak ji zařadit, oproti ostatním dílům byla prostě nejlepší. Hrubě mi dochází hvězdičky.

Pokud máte rádi kick-ass hrdinky, které se za sebe umí postavit sami, vílí válečníky, čarodějnice, wyverny spoustu intrikaření, proměnlivé postavy a neustále napnuté nervy, pak hurá do Královny stínů.

Hodnocení obálky: 4.5/5
Hodnocení knihy: 5/5

Něco užitečného navíc...

PŘEDCHOZÍ DÍLY.:
Skleněný trůn / Skleněný trůn (1.díl)
Půlnoční koruna / Skleněný trůn (2.díl)
Dědička ohně / Skleněný trůn (3.díl)

Královna stínů / Qeen of Shadows 
Skleněný trůn (4.díl) / Sarah J. Maasová / 656 stran / CooBoo

Česká anotace: Královna je zpět. Nastal čas se pomstít! 
Ztratila všechny, které milovala. Celaena Sardothien se vrací zpátky do říše a jediné, po čem touží, je pomsta. Brzy si ovšem uvědomí, že ve hře je mnohem víc – musí osvobodit prince Doriana, kterého pomocí magie ovládá král ze skleněného hradu. Musí zjistit příčinu královy moci! Ale hlavně nesmí zklamat svůj lid, který do ní vložil veškeré naděje. (goodreads.com)
Srovname.cz vám poradí, kde nakoupíte knihu Královna stínů nejlevněji.
Zdroje obrázků: # / # / #