Pamatujete si Skleněný trůn a moji recenzi na něj? Nebyla moc pozitivní. První díl dle mého názoru prostě za moc nestál. Půlnoční koruna je, ale jiné kafe. Tohle je totiž ten případ, kdy se vyplatí neházet po prvním nezdaru flintu do žita, ale dát sérii šanci. Věřte, že tentokrát to za to stojí.

Jako by se vám dostala do ruky kniha od jiné spisovatelky. Ten rozdíl je opravdu hodně velký. Slečinka „krásné šatičky“ se takříkajíc ztratila v překladu a máme tu úžasnou smrtící vražedkyni. Konečně se dočkáme té dívky/šelmy, kterou pověst předchází. Tu, jež strávila měsíce uvězněná v dolech. Už od první stránky příběh pluje neuvěřitelnou rychlostí a zároveň lehkostí. Na nudné a zdlouhavé pasáže také rovnou zapomeňte. Celaena i Sarah se totiž vzchopily a chystají se každou kritiku předem kopnout do zadku. 

Obálka je opět krásně zpracovaná. Písmo z knihy krásně vystupuje, ale přesto nezakrývá postavu v pozadí. Co se týče Celaeny na pozadí, tak musím poznamenat, že mě stále trochu mrazí z toho nezdravě bledomodrého nádechu její pleti.

Co se týče postav, tak se v Půlnoční koruně objeví pár nováčků. Staří známí ale převažují. Pokud jste jako já, pak se u vás bude střídat odpor ke kapitánovi stráží s vlnami okouzlení. Celaenu budete pravděpodobně milovat a prince většinu doby považovat za osinu v zadnici. Docela impozantní je, jak si autorka krásně s postavami pohrává a dává jim ten správný nádech života, kdy je v jednu chvíli bezmezně podporujete a v té další byste jim bodli kudlu do zad. 

Jedno vám ale mohu odpřísáhnout už teď – krále budete nesnášet. Bude se vám hnusit stejně jako Perringhton. A já osobně jsem nikdy nepřišla na chuť ani Nehemii. Připadá mi, že většinu času „tahá všechny za fusekly“. 

Půlnoční koruna vám může slíbit trochu romantiky, hodně krve, emoční horskou dráhu a hlavně konečně tu správnou dávku magie. Slyšela jsem, že třetí díl téhle série je úplně jiný level – v   tom dobrém slova smyslu – takže jsem na něj opravdu zvědavá. 

Závěrem se chci omluvit, že recenze není to, na co jste ode mě zvyklí, ale knihu jsem četla asi před měsícem a psát ji zpětně po takové době je docela nářez. 

Hodnocení obálky: 5/5
Hodnocení knihy: 4.5/5

Něco užitečného navíc...

PŘEDCHOZÍ DÍLY.:
Skleněný trůn / Skleněný trůn (1.díl)

Půlnoční koruna / Crown of Midnight
Skleněný trůn (2.díl) / Sarah J. Maasová / 400 stran / CooBoo

Česká anotace: Celaena se stala královou bojovnicí a má za úkol pro něj dělat tu nejšpinavější práci. Ovšem sama dobře vím, že král je mimořádně krutý a jeho chování ovládá tajemné zlo. Proto se snaží odhalit jeho tajemství, ale přitom mu nezavdat příčinu, aby ji podezíral. Rozehrává tak smrtelně nebezpečnou hru, v níž jde nejen o její život, ale i o život všech jejích přátel. A jedné noci se stane to, čeho se nejvíce obávala a co její živit rozmetá na kousky. (goodreads.com)

Zdroje obrázků: # / #
Snad každý zná příběh Krásky a Zvířete. Ať už díky rodičům, kteří nám ji vyprávěli nebo četli, hraným filmům nebo těm kresleným. Kráska a Zvíře je prostě klasika, bez které se neobejdete.
A protože všichni rosteme a je jen a jen dobře, že pohádky rostou s námi. Kráska a Zvíře se nově dočká filmového zpracování v hlavní roli s Emmou Watson jako Kráskou. Premiéra je plánována na březen 2017, tak ať vám neuteče.  Kromě nového filmového zpracování ,tu máme i Dvůr trnů a růží, který přináší příběh Krásky a Zvířete trochu jinak. Už ne tím naivně dětským způsobem, kde se musí vše podat jemně a co nejméně drasticky s ohledem na děti. Sarah Maasová se tentokrát nebála si spolu s hlavními hrdiny ušpinit ruce.

Retellingy jsou poslední dobou celkem v kurzu. Pro ty kdo tápou a marně se ptají, co si pod „retellingy“ představit – Retelling je nový, často upravovaný příběh, který používá jako berličku jiný zpravidla velmi známí příběh. Je pouze na autorovi, jak moc se bude držet původního příběhu a jak moc si hrdiny, prostředí i zápletku upraví - Doporučit rozhodně mohu sérii Měsíční kroniky od Marrisy Meyer, kde se setkáváme s retellingem Popelky, Červené karkulky, Lociky, Zlé královny a Sněhurky. Pokud vás zajímá příběh Sněhurky od M.M., který u nás zatím nevyšel, pak doporučuji retelling Stínová královna od C.J.Redwine. Stínová královna se podle mého Měsíčním kronikám nevyrovná, ale rozhodně neurazí.

Zpět  k Dvoru trnů a růží. Už jsem si docela zvykla na to, že blogery opěvované knihy od CooBoo mě moc často neosloví. Proto jsem k Dvoru trnů a růží přistupovala obezřetně a s téměř nulovými očekáváními. Líbila se mi obálka, a protože jsem vysoce povrchní, co se knih týče, nevadila mi myšlenka, že bych měla doma knihu s krásnou obálkou, kdyby neměla už tak pěkný obsah.  Škoda tedy jen toho, že se jedná o měkkou vazbu knihy. Mám trochu obavy, že se při opakovaném čtení rozsype. 

Od S.Maasové jsem měla možnost číst první tři díly ze série Skleněného trůnu. První díl byl docela dost velkým zklamáním, druhý díl šokovou bombou a třetí díl prostě jen splnil má vysoká očekávání. Dvůr trnů a růží je sice první díl v další sérii S.Maasové, ale rozhodně nečekejte zklamání, jako tomu bylo u prvního dílu Skleněného trůnu. Sarah se s ničím dlouho nepáře a rozhodně s vámi nepoběží dvacet koleček na zahřátí. Ona vás do příběhu prostě vhodí. Tentokrát se nebála k postavám přilnout hned od začátku a propůjčit jim život. Nečekejte  ploché, bezduché postavy, ale hrdiny, kteří vám přirostou k srdci, přestože nebudete do poslední chvíle vědět, zda jsou na dobré nebo špatné straně. Vlastně kdo určí, co je v této knize dobrá a co špatná strana? Je vrah bez viny?

Feyre je hlavní hrdinkou tohoto příběhu. I ona je k vašemu překvapení vrahem. Není snadné přežít bez jídla, stejně jako není snadné zabít. Tohle je asi největší šok hned zezačátku. Nečeká na nás totiž mladá křehká květinka, co sem tam utře prach, ale odvážná, obětavá, tvrdohlavá a silná dívka, která se nebojí ušpinit si ruce pro rodinu. Nebo pro ni zemřít, vzdát se všeho a odejít s děsivým tvorem do neznáma.

Asi nemá smysl víc rozepisovat děj, protože už jen tím, že se jedná o retelling toho víte až až. Jediné co vám ještě řeknu je, že nebudete mít do poslední chvíle jistotu kdo je dobrý a kdo zlý , komu můžete věřit a komu ne. Autorka vás bude neskutečně trápit.

Bože. Celých 430 stran téhle knihy jsem si z Feyre dělala Frey. Ani po prvních padesáti stranách jsem nebyla z to v myšlenkách použít jméno Feyre a nedej bože ho vyslovit nahlas. To byl trest! Takže pro mě už navždy Feyre bude prostě Frey. A s jmény ostatních hrdinů jsem se spokojila se zdrobnělinami jako Rhys, Tam…

Pokud máte rádi pohádky, retellingy, fantasy nebo prostě jen fandíte Krásce a Zvířeti, pak je Dvůr trnů a růží to pravé pro vás. Sarkasmus, láska, tvrdohlavost, napětí, trochu toho drama a situace, ve kterých byste Krásku opravdu nečekali. To vše vám nabídne Dvůr trnů a růží.

Hodnocení knihy: 5/5
Hodnocení obálky: 5/5


Něco užitečného navíc...

Dvůr trnů a růží / A Court of Thorns and Roses
Sarah J. Maasová / 440 stran / CooBoo

Česká anotace: Když devatenáctiletá lovkyně Feyre zabije v lese vlka, odvleče ji podivný tvor do svého doupěte, které se ukáže být jiným světem. Tam zjišťuje, že únosce není zvíře, ale jedna z nesmrtelných bytostí, které kdysi vládly světu. Nenávist se postupně mění v lásku a Feyre musí přijít na způsob, jak zachránit tajuplný svět i svého únosce.Úžasný a mrazivý příběh na motivy Krásky a Zvířete. (goodreads.com)

Zdroje obrázků: # / # / #
Zdravím všechny!

Už dlouho jsem se chystala na malou úpravu pokoje, ale pořád na to nebyl čas. Až teď. Doufám, že se vše podaří, tak jak chci.

Každopádně zpět k tomu proč tu jste. Levitující poličky z mojí zdi poputují do krabic (čekat na stěhování do vlastního - za X let) a místo nich na zeď přijde větší televize. Vím, že to zní hrozně, ale nebojte se - číst budu dál! - není to tak zlé jak se na první pohled zdá. Jen potřebuji zredukovat počet knih, aby se mi vlezli do knihovničky v pokoji. Tudíž... BAZAR je tu.

Knihy jsou jako nové - pokud není uvedeno jinak - na požádání nafotím více a detailněji. Ceny jsou víceméně na vás. Odběr je možný osobně po domluvě v Brně a nebo poštou - na dobírku neposílám!.

Kdo dřív přijde, ten dřív bere.







Ahoj všichni!
Včera byl poslední den Read-a-thonu, takže je tak nějak namístě, abych celé moje snažení nějak zhodnotila. Nebyla jsem tak akční jako Ady W.,ale myslím si, že jsem vlastně docela spokojená i s tím minimem co jsem přečetla. Přeci jen jsem toho času úplně moc neměla a také jsem dělala i jiné věci než čtení.

A rekapitulace? Přečetla jsem Ohnivý dotyk (Fantom Print - 272 stran) a rozečetla Dědičku ohně (CooBoo -137 z 536 stran).
Život není pohádka a velmi brzy se o tom přesvědčí i Oliver. Oliver, který byl ještě nedávno pohádkovým princem. Princem, který celý dosavadní život zachraňoval princeznu z věže – znovu a znovu. 

Delilah je šestnáctiletá středoškolačka, která se zamilovala do pohádkové knížky. Budeme-li přesní, tak je Delilah zamilovala do prince z oné pohádkové knihy. Podařilo se ho z ní vytáhnout a nyní se má Oliver - princ z pohádky – začlenit do běžného života teenagera. Začít chodit do školy, psát úkoly, oblékat se, jezdit na kole a spoustu dalších věcí. Není na to ale sám, Delilah mu pomáhá, učí ho a snaží se, aby vše probíhalo bez jakékoli podezření, že Oliver není z tohoto světa. Avšak Delilah se zamilovala do prince z pohádky, ale z Olivera se stává středoškolák, obyčejný kluk. Už není tím okouzlujícím princem z pohádky a už ho nemá jen pro sebe. Není jedinou čtenářkou pohádkové knihy, takže má Oliver mnohem větší volnost, poznává spoustu nových lidí a děvčat, ale především si bud muset co nejrychleji uvědomit rozdíl, mezi knihou a realitou, protože ta ho dohání mílovými kroky.

Úplně neuvěřitelně mi vadí, že Láska mezi písmenky není první díl. Celou dobu mi přišlo, jako by mi někdo neukázal začátek a nutil mě číst příběh od poloviny a přeskočil tu nejlepší část. Jsem totiž přesvědčená o tom, že první díl by se mi líbil mnohem víc a s druhým bych neměla takové potíže a nutkání neúplnosti. Nutno dodat, že není chyba autorek, že u nás první díl nevydali. 

Další věcí která mi vadila, byla samotná postava Delilah. Ta holka mi byla tak neuvěřitelně nesympatická. Její pofňukávání nad každou hloupostí a celkově její chování mi vadilo. Mimochodem s tím jejím jménem jsem se doteď nesrovnala. Brr.. Oliver nadruhou stranu byl správně hloupoučký a naivní, což vzhledem k tomu, že je pohádkový princ vlastně nevadilo.A opět se vracíme k tomu, že Láska mezi písmenky není první díl. Přišli jsme o ty první momenty, kdy bude ze všeho udivený, vyděšený nebo nadšený. Spoustu věcí, které se hlavních postav týkaly autorky podle mého vynechaly, takže v tohohle ohledu moc nadšená nejsem. A Edgara jakožto jednu z hlavních postav ošidili nehorázným způsobem. Na těch pár stránkách, které mu věnovaly, z něj udělaly ufňukané dítě, co chce maminku. Navíc se naivně domnívaly, že to zachrání na oko chrabrým výstupem s drakem a rádoby něčím, co mělo být považováno za lásku.


První co vás v knihkupectví na knize upoutá je její nádherný a v dnešní době ne úplně běžný hřbet. Hrozně mi připomíná staré knihy vázané v kůži, které můžete vidět na hradech a zámcích v knihovnách. A jak moc jsem odvařená ze zadní strany knihy vám snad ani nemusím říkat. Je to jednoduše nádhera. Jemné, nepřeplácané a nádherně zpracované. Z přední stránky sice až tak odvařená nejsem, ale přesto musím uznat, že má své kouzlo taky. Myslím, že mě tam nejvíc odpuzují ty papírové postavičky s potiskem. Na druhou stranu – bez nich by to nebylo ono.

Závěrem řeknu jen, že jsem prostě čekala víc. Upřímně jsem podle názvu čekala ohromnou kvestory jak z pohádky. Příběh mě až tak neupoutal, zápletka mi přišla neúplná a že by byla kniha kdovíjak čtivá, se taky říct nedá. Takže pro mě tentokrát zklamání v podobě krásného obalu ale neuspokojivého obsahu.

Hodnocení knihy: 2/5
Hodnocení obálky: 4.5/5

Něco užitečného navíc...

Láska mezi písmenky / Off the Page
Jodi Picoultová a Samantha van Leerová / 355 stran / CooBoo

Česká anotace: Co by se stalo, kdyby se princ z pohádky ocitl v našem světě a musel třeba chodit do školy? A naopak, co by obyčejný kluk dělal v pohádkovém příběhu? Šestnáctileté Delilah se povedlo nemožné – dokázala vytáhnout okouzlujícího prince ze stránek oblíbené pohádky a vyměnit ho za svého kamaráda Edgara. Setkat se tváří tvář s Oliverem bylo jako kouzlo, ale co s takovým princem v našem světě? Přece jen tu máme trochu jiná pravidla, a tak se Oliver musí stát obyčejným klukem a začít chodit do školy, i když ani neví, jak se přechází přes ulici. Zato Edgar se musí vypořádat s rolí chrabrého prince, jehož život se při každém čtení opakuje. (goodreads.com)

Zdroje obrázků: # / # / #
Kvido. Suma sumárum se celá kniha točí kolem Kvida, jeho rodiny a jejich života. Vezměte si mírně – možná trochu více – bláznivou rodinku. Babička nekupuje maso, aby si našetřila na „dámskou jízdu.Tatínek musí odjet do zahraničí a najít si milenku, aby si dokázal jaký je vlastně chlap, což později ještě doplním o pár peprných detailů. Zpět k oné šílené rodince. Další na řadě je mladší bráška, kterému městský život nevoní a raději tráví celé dny i noci v lese jako nějaká rusalka. Nemůže chybět ani zpočátku dramatická, občas až silně přehrávající a naoko tupá matka, ze které se později vlastně vyloupne právnička – což doteď nechápu. Nu a Kvido? To je kapitola sama o sobě. 

Už jako malý chlapec byl velmi chytrý a celkem časně se naučil číst a hrát si s Jaruškou na doktory, což mu vlastně zůstalo až do dospělosti. Chtěl být spisovatel a tak neustále něco sepisoval.Kvůli otci se přihlásil na ekonomku, které později nechal, aby se mohl – stejně jako jeho otec – stát vrátným. Když už jsme se dostali zpět k otci, tak si buďte jisti, že onomu úžasně chytrému ekonomovi začne dříve či později „šplouchat“ na maják a činnosti jako rozbíjení skleniček či vyrábění vlastní rakve mu nebudou cizí. 

Nejspíš to bude mnou, ale sáhodlouhé převyprávění každodenní rutiny, okořeněné sem tam nějakou tou dobrou hláškou či bláznivinou mě v tomto případě vážně nevzalo. Postavy díla mi přišly jako právě vypuštěné z blázince a nejvíce mě asi deptal fakt, že jsem se nic podstatného nedozvěděla. Chci tím říct, že přestože má audiokniha téměř osm hodin, tak bych vám knihu byla schopna shrnout jen velmi obtížně, protože toho důležitého tam opravdu mnoho nebylo. Přišlo mi, že téměř vše byla jen „omáčka“ okolo. Příběh mi ani nepřišel nijak poutavý, kdyby ano, tak bych byla schopna přetrpět kde co, ale tohle tedy opravdu ne. 

Na mnoha místech jsem se dočetla (již před poslechem knihy), že jsou Báječná léta pod psa jednou z Viewegových nejlepších knih. Takže jistě chápete mé nadšení, že zrovna jedno z jeho nejlepších díl mám na seznamu četby. A nyní, po jejím vyslechnutí vám mohu říci, že jsem opravdu ráda, že žádnou další Viewegovu knihu v seznamu nemám. Pokud tohle byla jeho dobrá kniha, pak raději nechci číst nebo poslouchat ty ostatní. A pokud třeba vy patříte mezi jeho příznivce, tak mi určitě dejte vědět, jaká kniha se vám od něj líbí nejvíce a co se vám na jeho psaní líbí – ráda bych totiž na jeho tvorbě našla nějaká větší pozitiva než jen to, že má občas dobrý humor.

Jak už jste asi pochopili z předcházejících odstavců, kniha mě vůbec nechytla. Upřímně nevím, na co autor díla myslel, ale moje myšlenka při poslechu této knihy byla něco jako „On si při tom psaní rozhodně něco šlehnul.“ Nežila jsem v té době, takže nemohu posoudit, jak moc se autor držel pravdy, nakolik vsadil do díla nadsázku, a co si natvrdo vycucal z prstu, jedno je však jisté: Tuhle knihu už nikdy číst ani poslouchat nebudu. 

Zpracování audioknihy...
Zatím jsem byla z povinné četby v poslechové podobě dost nadšená. Děkovala jsem za to, že v dnešní době již existuje něco jako audionahrávky, a tak se dostanu i ke knihám, které jsem v tištěné podobě neměla odvahu číst. Malý princ, R.U.R. to zatím byly mé poslouchací úspěchy, ale Báječná léta pod psa se k nim rozhodně nepřidají. Nejenže mi kniha nesedla obsahově a vlastně i tématem a stylem psaní, ale bohužel ani hlas Michala Pavlaty, který knihu načetl nebyl příliš sympatický. Pan Pavlata sice dobře klesal hlasem, měnil zabarvení a tóny hlasu, abychom poznali, že hovoří někdo jiný, ale přesto – když mi není sympatický samotný hlas člověka, tak to nezachrání sebelepší čtení. Bohužel. Hodnocení tomu tedy odpovídá.

Mám-li být upřímná a posoudit knihu čistě subjektivně, pak mi nezbývá, než vám říci, že tohle není nic pro mě. Rozhodně, ale jen na základě mých dojmů a pocitů neházejte flintu do žita – v tomto případě audioknihu - , ale naopak si udělejte vlastní názor, a třeba budete mile překvapeni.

Hodnocení obalu: 2/5
Hodnocení audioknihy (obsah): 1/5
Hodnocení audioknihy (zpracování): 1.5/5 

Něco užitečného navíc...

Báječná léta pod psa / Báječná léta pod psa
Michal Viewegh / MP3, 7 hodin 44 minut / Tympanum

Obsah audioknihy: Báječná léta pod psa - slavný román českého spisovatele Michala Viewegha. Audioknihu předčítá Michal Pavlata.
V tomto čtivém románu jsou líčena osudná léta normalizace, která zasáhla rodinu hlavního hrdiny, jímž je Kvido – malý kluk, možná až příliš inteligentní, který se musí smířit s náhlým přestěhováním na Sázavu do zpustošeného domku. A také s neustálými výkyvy nálad svého otce, s přílišnou péčí své matky a s novým přírůstkem do rodiny. Dá se říci, že je to úplně normální kluk. Až na to, že žije v době, která tak úplně normální není.
Příběh citlivého chlapce Kvida z období „reálného“ socialismu je mistrným podáním šedivé doby, která pro mnohé z nás byla zároveň šťastným obdobím mládí a dospívání. Tato vůbec nejznámější kniha spisovatele Michala Viewegha, za níž získal cenu Jiřího Ortena, byla přeložena do několika světových jazyků, byla zfilmována i převedena do divadelní podoby. Nyní poprvé vychází jako nezkrácená audiokniha.
Své mistrovství mluveného slova zde předvádí herec Michal Pavlata pod vedením zkušené režisérky Českého rozhlasu Hany Kofránkové. Dobu a atmosféru audioknihy výborně doplňuje hudba Jiřího Šlupky Svěráka. 
Knižní předloha k této audioknize k zakoupení na www.KNIHCENTRUM.cz (audioteka.cz)


Zdroje obrázků: # / # / # / #
Když jsme dětmi, vnímáme svět jinak než dospělí. Dost často se stane, že nás dospělí nechápou, protože sami zapomněli jaké je to být dítětem. Že svět není jen o penězích nebo třeba kariéře. Když už nejsme dětmi, tak se pořád za něčím ženeme a vlastně ani nevíme za čím, nebo proč. Myslím, že se nám kniha Malý princ snaží sdělit, že záleží i na jiných věcech než jen těch materiálních. Malý princ je tak trochu filozofická pohádka, která je určená jak pro malé, tak velké čtenáře a posluchače.

Osobně jsem filozofii nikdy moc nerozuměla a měla jsem problémy s tím, určit, co vlastně znamenala slova, která byla řečena, proto Vám nastíním, co jsem slyšela a raději nebudu rozebírat onu filozofickou stránku.

Překvapivě kniha nezačíná žádným „Bylo nebylo,..“ ani „Byl jednou jeden malý princ..“. Příběh začíná u malého chlapce, který rád kreslil, a kterého dospělí od malování odradili. On si však své „nepovedené“ kresby nechal a hledal přítele, jež by jim porozuměl. Z chlapce vyrostl muž, ze kterého se stal pilot, letec chcete-li. Muž, jež havaroval, a na poušti potkal malého chlapce, kterému začal přezdívat Malý princ.

Kniha je právě o onom setkání letce s Malým princem. Popisuje týden, který spolu oba hrdinové strávili – letec snažíc se opravit své porouchané letadlo a Malý princ, vyzvídajíc a později i vypravujíc o svých dobrodružstvích. Jejich setkání bylo vlastně docela zvláštní. Povězte, kolikrát za život se Vám stane, že po Vás chce někdo uprostřed pouště nakreslit beránka?

Malý princ vypráví o mluvící květině se čtyřmi trny, kterou na své domovské planetě B612 zanechal, o sedmi planetách, které navštívil (a to včetně Země, kde se seznámil mimo jiné i s liškou, kterou si ochočil) a o svých rozpravách se zvířaty a rostlinami, se kterými se na své cestě seznámil.

Příběh byl poutavý, nikde se příliš nezdržoval a po většinu času na sebe navazoval. Snad jen mezi některými kapitolami byl skok, který mi malinko komplikoval orientaci v příběhu. Ze začátku jsem také měla problém si zvyknout, že Malý princ mluví s rostlinami a zvířaty a přestože tuto „schopnost“ letec neměl, tak mu to nepřipadalo divné. Celkově si myslím, že tato kniha patří k těm „lepším“ z povinné četby, přesto si nemyslím, že bych se do příběhu Malého prince pustila, kdyby nebyl v mém seznamu četby k maturitě.

Zpracování audioknihy…
Audioknihu načetl Eduard Cupák, kterému patří rozhodně velké uznání. Má příjemný hlas, který neruší a spíše posluchače nutí se uvolnit a knihu si vychutnat. Líbily se mi jeho změny zbarvení hlasu, aby odlišil řeč Malého prince od ostatních.

Z čeho už jsem tak nadšená nebyla, byla rozhodně hudební „vložka“ na konci audioknihy. Celkově je kniha rozdělena do 27 kapitol, kde každá kapitola je oddělena "znělkou". Tato hudba mezi kapitolami sice trochu rušila, ale dala se překousnout na rozdíl od té na konci.

Hodnocení obalu: 3/5
Hodnocení audioknihy (obsah): 3.5/5
Hodnocení audioknihy (zpracování): 4/5

Něco užitečného navíc...

Malý princLe Petit Prince
Antoine de Saint-Exupéry / MP3, 1 hodina 49 minut / Audiostory 2013

Obsah audioknihy: Malý princ - audiokniha obsahuje jedno z nejslavnějších děl moderní světové literatury, jehož autorem je Antoine de Saint-Exupéry. Čte Eduard Cupák.
Malý princ je symbolem dobra, poslem nejušlechtilejších lidských citů, ztělesněním lásky a přátelství, hledačem a objevitelem krásy. Křehký příběh, který mají rádi děti, a milují jej až do dospělosti, protože střet dětského světa se světem dospělých se zde stává školou umění žít.
Knižní předloha k této audioknize k zakoupení na www.KNIHCENTRUM.cz (audioteka.cz)


Zdroje obrázků: # / # / # / #