Co aktuálně čtu a nečtu aneb zase v tom lítám

, , 2 comments
Ahoj všichni,
není to tak dlouho, co jsem si na svém GoodReads profilu uklidila a všechny "nevítané" knihy a poličky odstranila. Aktuálně mám tedy goodreads nádherně uklizeno a těch 11 knih v currently-reading je tam proto, že mám teď vážně rozečtených 11 knih.

Jak si všimnete, každá kniha je maličko o něčem jiném a vlastně proto jich mám rozečtených tolik - pokaždé mám náladu na něco jiného. Taky se vám tohle stává? Já zjišťuji, že mě celkem pravidelně.

Aktuálně se nacházím ve fázi, kdy u četby většiny z oněch jedenácti knih trpím. Bohužel to není proto, že by byly knihy špatné - to by bylo až moc snadné - ale problém je v tom, že na ně prostě nemám náladu. Jedinými čitelnými knihami pro poslední tři dny se stalo After - Polibek a Vyvolená bohy - Smrtící dotyk.

After - Polibek jsem rozečetla během předvčerejška a tím rozečetla mám na mysli prvních sedmnáct stránek, načež jsem na knihu nějak zapomněla a bezhlavě se pustila do Vyvolené u které jsem skončila až když se mi ve dvanáct v noci začala klížit víčka. A včera jsem pokračovala nastřídačku After a Vyvolenou. A dnes jsem se ke čtení ještě nedostala.

Dárek z pravé lásky má sice bezva zajímavou obálku, která je naomak naprosto žůžo, ale na můj vkus má až moc osekané povídky. Zatím jsem přečetla jen tři, ale i tak mohu říct, že všechny tři mohli být podle mě delší. Mám ráda dlouhé příběhy a ne povídku, kterou někdo oseká jen na ty nejdůležitější body. Takže moje nervy opět div nepraskají a pro tyto dny opět volím jinou četbu a jdu o dům dál.

Topím se v tobě je knížka, kterou jsem zkusila čistě ze zvědavosti. Začala velmi dobře, a pak přišel onen okamžik zlomu a celá kniha šla podle mě do kopru a nemám nejmenší chuť ji v současné době dočítat. Ale uvidíme, třeba se to změní.

Polibek hříchů je další z řady úžasných knih, kde najdeme kick ass hlavní hrdinku, což naprosto zbožňuji. Žijeme v jednadvacátém století, takže kdo potřebuje prince na bílem koni? Tohle je opět jedna ze sérií u kterých zvažuji, že si ji pořídím domů. Bohužel aktuálně nemám tu správnou náladu na to, abych společně s hlavní hrdinkou nakopávala oněm zloduchům zadky nebo si to s nimi naopak rozdávala.

U Vášnivého svůdníka myslím, nemusím moc vysvětlovat, proč zrovna tohle není aktuálně můj šálek kávy. Tolik erotiky a zamotaných emocí bych asi v současné době nepobrala. A Zamilovaná princezna je na mě aktuálně zase moc "holčičsky" naivní čtivo. Zato Píseň krve je naprosto jiná písnička. To je četba na kterou musí mít člověk hlavu. Ta kniha je naprosto boží a pokaždé žasnu nad tím jak geniálně je napsaná, ale pokud na ni nemám náladu, tak jsem na ni prostě moc "tupá". Což je můj aktuální problém.

Hon mám rozečtený tak, že jsem někde v polovině a upřímně - začíná to na mě být docela dost kombinované, takže si od té knihy dávám pauzu. Deník úplně obyčejného vlkodlaka je četba spíše pro mladší čtenáře, ale já to používám většinu času jako "výplachovou četbu". A to není myšleno špatně. Ta kniha je prostě napsaná tak, že se prostě musíte uculovat nad tou absurditou některých pasáží. A ty kresby to ještě podněcují. Bohužel opět bych si to neužila, takže jsem knihu odložila na později.

A nakonec tu máme Čísla 2. Tak tahle kniha mi doslova pije krev. Tady je ten nespisovný jazyk ještě horší než v prvním díle a upřímně? Hlavní hrdina je tak příšerně nesympatický, že si nejsem jistá, jestli mi i pauza v četbě pomůže, abych dala knize další šanci, aby si tu reputaci u mě spravila.

Možná to teď vypadá, že mám bůhví jakou příšernou náladu ba dokonce depresi či něco takového, ale tak to není. Tyhle vybíravé časy mívám celkem často. Čas od času dávám přednost erotickým knihám a jindy historickým knihám a erotiku zas nemůžu ani vidět. Prostě knihy střídám, jak se mi to zrovna hodí. Snažím se tak dát každé knize šanci ukázat z ní to nejlepší. Kdybych třeba teď přečetla "natvrdo" Vášnivého sprosťáka, tak vím, že by z toho chudák vyšel s příšerným hodnocením, ale takhle, když si počkám na tu správnou náladu, tak se kniha dočká daleko lepšího hodnocení a určitě takového jaké si zaslouží, a ne zbytečně zničené mým špatným výběrem knihy ve "špatné" náladě.

Taky proto mívám občas tak dlouhé dodací lhůty s recenzemi. Slíbím vám recenzi na to, či ono, ale najednou se mi změní nálada o 180° a najednou knihu "odhodím" a čtu něco úplně jiného, takže nemůžu ani napsat recenzi. Takovým ukázkovým příkladem a taky situací za kterou už se taky stydím je Píseň krve. Tuhle knihu už "čtu" přes rok. Napřed jsem ji nečetla protože jsem doma měla tunu jiných knih, pak bylo pololetí, takže jsem se učila a doháněla školu. Následně jsem si přetrhala vazy v koleni, takže jsem na podobnou četbu neměla ani pomyšlení, pak jsem se vrátila do školy a měla jsem fofry. Pak jsem nebyla připuštěná k maturitě, takže jsem celý měsíc cestovala po ČR a následně jsem se do knihy tedy pustila. Než jsem se nadála byl čas se učit na maturitu, takže jsem s četbou zase musela skončit. Po maturitě jsem nemohla písmenka ani vidět a měla jsem období seriálů a filmů, takže jsme se k četbě dostala až v listopadu pomalu a v současné době jsem v půlce knihy a to je prosím LEDEN. Ano, stydím se. Ale nadruhou stranu ne, protože kdybych se knize věnovala "na sílu", tak bych se musela stydět mnohem více a recenze by byla psaná hodně ztuha a myslím si, že i negativně. Když čtu něco jen proto abych to narychlo přečetla, tak to většinou nedopadá dobře.

Každopádně se uklidňuji tím, že mám doma i Pána věže, takže jakmile dočtu Píseň krve, tak hned mohu navázat na další díl.


A to by bylo k aktuálně rozečteným knihám asi vše. Doufám, že jsem vás příliš nevyděsila svým počínáním a případně dlouhým článkem. A budu ráda, když mi napíšete, jestli chcete více takových článků, nebo raději ne.

2 komentáře:

  1. mě se takovýto článek líbí :) celé léta jsem četla pouze jednu knihu a ted od léta čtu dvě , vzdy jednu v mobilu kterou ctu v praci kdyz není co dělat (vytahnout si knihu by bylo drzé , takhle to vypadá ze si hraju na telefonu jak ostatní :- :-) a druhou mám v papírové podobě kterou tahám všude sebou :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, to jsem ráda. :)
      Pamatuji doby, kdy jsem jezdila do školy hodinu vlakem a tahat sebou papírovou knihu bylo nemyslitelné - jednak by se odrbala a jednak je těžká - , takže jsem to řešila stejně. V mobilu jsem měla e-knihu a doma papírovou.
      Jak teď chodím do práce, tak čtení na pracovišti vážně nezvládám - ani o pauzách. :D

      Vymazat