Tolik se toho změnilo...

, , 2 comments

Ahoj všichni!
Tenhle článek - nebo jakýkoli článek - vám dlužím už pěkně dlouho. Poslední články byly vesměs recenze a vlastně jsem vám ani nedala vědět, co se děje a neděje. Ani na facebooku jsem nebyla přehnaně aktivní, takže tam jste toho asi taky moc zjistit nemohli.

Každopádně pro ty co to nepostřehli, nebo jim to uniklo tu zopakuji a vlastně tak nějak zrekapituluji události letošního roku. A že jich bylo. Jen jsme člověk, co si pomalu nepamatuje co měl včera k obědu, natož věci před půl rokem, tak to berte tak, že nejspíš kupu věcí zapomenu zmínit.

Nový rok jsem trávila doma a bez kocovinky. Jak už je u mě zvykem, tak silvestr raději trávím v pohodlí domova u hezkého filmu a s mňamkózní zmrzlinou nebo čokoládou. Kromě toho byl leden v podstatě měsícem mých knižních nákupů. Tolik knih najednou jsem si dlouho neobjednala. Taky jsem rozečetla spoustu knih z nichž některé jsem doteď nepřečetla. A koncem ledna jsem objevila nové anime, ze kterého jsem byla naprosto hotová - Kami-sama Hajimemashita. A někdy teď v květnu by se měl snad objevit poslední díl.

Únor byl trochu šílenej. V podstatě sem poslouchala každej druhej den jinou sadu písniček - koledy, hity minulých let, apod. Taky jsem absolvovala dámskou jízdu i s chlapem. A opravdu nerada vzpomínám na "noc plnou dojmů". Některé věci je prostě lepší nevědět, a když už o nich náhodou víte, tak dělat, že nic nevíte, nic jste neslyšeli a ani neviděli. Věřte mi, takový černý box v mozku s těmahle věcma zastrčenýma někde hluboko se vážně hodí.
A pokračujeme - valentýn? asi ne. Oficiálně zatím nejhorší co jsem zažila. A kupodivu za to nemohl ani tak chlap, ale pes. I když...upřímně, chlap se taky zrovna nepřetrhl. Ne, že by mě to překvapovalo - takhle zpětně dává kupa věcí větší smysl. Každopádně 15.února jsem si koupila nádherný žlutý růže a s úsměvem na rtech jsem pochopila, že šaty, šperky, kytky a bomboniéry si zvládnu koupit sama a navíc si vždy vyberu, co se mi líbí nejvíc. Tím nechci naznačit, že chlapy jsou tu kvůli tomu aby nám stále něco kupovali - to vůbec ne - ale chi říct, že je vážně osvěžující, když vám chlap něco koupí, někam vás vezme a všímá si vás.
A další únorovka. Dala jsem dokupy návrhy triček a tašek, pozjištovala dodavatele, ceny, velikosti možnosti...a vyvěsila to zde i na fb. A taky jsem objevila kouzlo polstařů - když nemáš chlapa, tak si kup polštář. Já si jich koupila hned několik.

Březen byl...měsícem mých chlapů. Ozvali se staří "známí - postelový kamarádi", vyšla sme si na procházku se svým bývalým přítelem. Mimochodem vážně fajn procházka. Jsem ráda, že aspoň s jedním svým ex (ze dvou dlouhodobých) se můžu normálně bavit. Sice nám trvalo trochu dýl, než jsme toho byly schopni, ale teď už to funguje.

A duben začal naprosto "snově". Rozchodem s přítelem se kterým jsme spolu byly přes půl roku. Vlastně si tak úplně nejsem jistá, kdo dal kopačky komu... On mě, když jsem ho vydeptala? Možná. Určitě. Každopádně další chlap se kterým jsem myslela že budu šťastná je z mýho života pryč. Po půl roce. To je docela smutný. Ale asi lepší, než být spolu tři roky a úplně zbytečně. I když přiznávám, že každý tenhle "neúspěch" beru jako dobrou životní lekci.

Takže je vám asi jasný, že skoro celej březen jsem "řešila" tenhle rozpadající se vztah. A začátek dubna byl ve znamení rozchodu, vracení věcí, co jsme měli u toho druhého atd. A abych se z toho nescvokla, tak jsem většinu dnů na začátku dubna trávila v práci od rána do večera. A rozseklo se to hned 8. dubna. Ukázalo se, že zajít na malej přátelskej pokec a popití s kamarády není vůbec zlý nápad. Zvlášť, když se z této události vyklube začátek něčeho...

Vlastně se z toho něčeho vyklubal 13.dubna oficiální vztah. Nebo chození chcete-li. Celé tohle chození je daleko divnější a vtipnější a zajímavější než se může jevit, ale bohužel abyste pochopili souvislosti, tak bych vám musela vyzradit tajemství, která nejsou moje, což jak jistě chápete nemůžu.
Jen mi věřte, že náš vztah byl pro některé z našeho okolí dost velkým trnem v oku.

Ale opět odbíhám od hlavní myšlenky. Chtěla jsem vám vlastně vysvětlit, že jsem kvůli soukromím dramatům svého života tak nějak neměla ani čas a ani chuť psát, číst.. nebo cokoli dalšího. Mnohem raději čas trávím s přítelem. Mimochodem je to moc hodný chlap. Všímá si mě, poslouchá mě, vnímá mě a stará se o mě...tolik pozornosti mi snad nikdy žádnej chlap - vyjma úletů na jednu (a více) nocí -nevěnoval. Navíc on to dělá pořád. Ne jen čas od času, ale vyloženě pořád. Vím, že jsme spolu chvilku a jeho to možná přestane po čase bavit, ale i tak jsem z toho úplně hotová. Umí mě rozesmát snad v každé situaci. A je stejně praštěnej jako já. Tedy né úplně stejně, ale myslím, že velmi podobně. Není moc vysokej, ani svalnatej ani mohutnej, ale to nevadí. Prostě se musím jen smířit s tím, že je čas přestat se za chlapy schovávat. Navíc... pokud mám být upřímná, tak se bojím. V podstatě je to pro mě ideální chlap. Je mi s ním moc dobře. Nejsem z něj PAF stylem omdlím ti u nohou, jako z mých předešlých přítelů úplně na začátku, ale myslím, že o to je to lepší. Protože onen pocit PAF vždycky časem zmizel, ale tady nebude mít co mizet, pouze se zesílí to jak je mi s ním dobře a jak si rozumíme - doufám. Achjo, zase uhýbám od hlavní myšlenky. Jde o to, že se bojím, že něco nevyjde. On je vážně snovej a já pořád nechápu, co na mě vidí, ale jsem ráda, že mě má rád a doufám, že nám to vyjde.

A z jiného soudku. Mám tu nachystaných pár recenzí. Ovšem není mi zrovna nejlépe a mám tušení, že tento týden přijdu vždy z práce, lehnu a usnu, takže nebudu mít energii cokoli psát. A co se čtení týče, tak jsem na sentimentální vlně a čtu starší kousky - znovu. Aktuálně sérii Bavettových od Katky Petrusové. Mimochodem skvělé čtivo.

A jedna informace - spíš dvě - nakonec. Nedorazím na Svět knihy 2016. Už nějakou dobu jsem si s tou myšlenkou pohrávala a přestože lidi, co tam potkám nemám během roku kde jinde potkat, a vážně ráda bych se s nimi viděla, tak mi jednodenní výlet do Prahy aktuálně nezapadá do plánu. Obzvláště, když jsem teď vyfasovala od doktorky na 14 dnů léky a klidný režim. Ale kdybych byla zdravá, tak bych nejela. Nezlobte se, Svět knihy je vždycky bezva, ale já aktuálně na celodenní výlet, z něhož bych byla většinu času ve vlaku prostě nemám buňky. A druhá informace je ohledně tašek a triček s potiskem. Jelikož o ně není dostatečný zájem, abych je mohla nechat natisknout ve větším množství, tak se buď nebudou tisknout vůbec, nebo je nechám tisknout na kusy na objednávku, což ale bude dražší. Takže v podstatě je to na vás.








2 komentáře:

  1. Jsem ráda, když je někdo takhle šťastný. Dělej, co tě baví a co sama chceš. Život je krátký na to, abychom se s něčím dlouhodobě otravovali. Navíc ono je to většinou tak, že musí přijít nějaký fakt ošklivý držkopád, aby pak mohlo začít něco krásného. Hodně štěstí:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji.. :) Ano, většinou je potřeba pořádný držkopád nebo alespoň šok. Ještě jednou děkuji. :)

      Vymazat