Zvítězí láska nebo rozum?
Vybere si Indiana lidi nebo vlkodlaky?
Vybere si Indiana lidi nebo vlkodlaky?
Indiana, hlavní hrdina této knihy je pojmenovaný podle známého dobrodruha Indiana Jonese. Asi vám nemusím dvakrát napovídat, že z toho není kdoví jak nadšený. A zdaleka to není jediná věc, která ho netěší. Indy čtenářům postupně popisuje, jakoby rychlokurzem své dětství plné potyček a nepochopení okolí. A dostává se až k současnosti, kde se dozvíme, jaký problémům bude Indy čelit a zda je vyřeší. Zároveň si Indy nemůže být jistý komu věřit a komu ne. Čekají ho napínavé chvíle.
Příběh je vyprávěn z pohledu chlapce. Mladého Indiany Tellera, vnuka vůdců vlkodlačí smečky. Pro ty, kdo nejsou na čtení z pohledu chlapců/mužů moc zvyklí bude nejspíše, stejně jako mě chvíli trvat, než si na to zvyknou. Osobně mi zpočátku přišlo Indyho myšlení hrozně zvláštní a přemýšlela jsem jestli náhodou není nějaký jiný druh, tedy kromě faktu, že je chlap. Ale postupně se to srovnalo a neměla jsem s tím už žádný problém.
Pokud jste byli stejně jako já zvyklí na to, že pouze upíři se oslovují „tesáčku“, tak mám pro vás šokující zjištění. V této knize tak totiž chůva říká mladému Indymu, a řeknu vám, že ten naprosto jistě upír není. Dalším postřehem je fakt, že se kniha odehrává v Montaně, což už vám napoví i oficiální česká anotace. Ale pro ty co toho moc, nebo vůbec nic o vlkodlacích nečetli to asi nic neznamená, ale těm co už něco málo četli, dojde, že v Montaně se odehrává i další velmi dobré série plné vlkodlaků - Mercy Thompson či Alfa a Omega. Oproti těmto sériím má Indiana Teller pár odlišností. Navíc v něm autorka skloubila vlkodlaky, a okrajově i jiná nadpřirozená stvoření s další tématikou, jako je cestování časem. Což je podle mého velice zajímavé spojení. Každopádně byl Jarní měsíc teprve počátečním dílem v sérii a tak se dá očekávat, že další díly budou ještě lepší než tento.
Tato kniha má však pár drobných vad na kráse, které mě osobně maličko dráždily. Zaprvé v celé knize jsou samá zahraniční jména, až na to mé - tedy chci říct, až na to jedno Kateřina. Shodou okolností se tak jmenuji i já a nejen, že jediné české jméno mezi těmi zahraničními bilo do očí, ale navíc mě oslovení Kateřino tak vytáčelo, že jsem měla mnohdy chuť knihu kvůli tomu zavřít. Naštěstí jsem to udělala jen asi dvakrát, takže nebojte, až tak tragické to nebude. Tedy za předpokladu, že se tuto maličkost naučíte ignorovat. K samotným postavám bych asi měla mít také výhrady, protože mi rozhodně nepřišlo, že by se některé z těch teenegerských chovali na svůj věk, ale to dokážu taky dost dobře pochopit. Co mě opravdu dostalo, byl konec, protože ani nevím jak, najednou na mě koukal nápis „poděkování“ a žádné další pokračování příběhu jsem nenašla. Upřímně takové totálně napínavé konce nesnáším, mám vždy pocit, že vyležím z kůže a opakuji „Jako vážně?!“ a dělám to nahlas, takže si mé blízké okolí většinou musí myslet, že jsem asi utrpěla nějakou psychickou újmu, popřípadě uprchla z léčebny pro choromyslné.
Ale zpět ke knize, protože autorka očividně ví, jak čtenáře navnadit ke čtení pokračování. Mě rozhodně navnadila. Očekávám, že se více dozvím o achronautech a Indyho mámě. Ta žena je jedna velká záhada. Navíc jsem zvědavá, jak si nakladatelství poradí s další obálkou, mě se líbil více modrý originál, než ta naše, takže jsem zvědavá co dalšího pro nás nakladatelství vykouzlí. A nezapomínejte, že knihu nelze soudit podle obalu, ale dle obsahu.
Moje hodnocení obálky: 2/5
Moje hodnocení knihy: 4/5
Něco užitečného navíc...
Jarní měsíc / Lune de printemps
Indiana Teller (1.díl) / Sophie Audouinová-Mamikonianová / 368 stran / Knižní klub
Zdroje obrázků: # / # / #
